mořské pany

Mořské panny
V současné době se vědci shodují na tom, že mořská panna je vlastně kapustňák, neboli býložravý mořský savec s předními končetinami změněnými v ploutve a s vodorovnou ocasní ploutví. Některé zjevení mořských panen by se tím daly vysvětlit ale zase ne úplně všechny.
Učitel ve Skotsku uviděl v roce 1809 na pobřeží sedět ženu s bujným poprsím. která měla od pasu dolů rybí ocas.
Také tvor který byl vyloven v pol.20 stol. u Shetlandských ostrovů nebyl zrovna kapustňák. Vypadal spíš jako chlupatá ženská s rybím ocasem a vydával pronikavý křik. Proto jej hodili raději zpět do moře.
Další případ byl ohlášen v roce 1830 z Hebrid. Blízko u břehu si hrála malá holčička kterou náhodně strefili kamenem do hlavy. Moře již vyplavilo jen mrtvolku asi čtyřleté dívenky s rybím ocasem.

Ale historky o mořských pannách nejsou jen z hluboké historie. V roce 1977 vyplavila bouře neznámou bytost do kanálové stoky v Pretorii v Jihoafrické republice. Svědkové ji popsali jako bílou ženu s krásnými ňadry a šupinatým ocasem. Nakonec jí lidé pomohli vrátit se zpět do oceánu. O rok později byla další krásná podivná dívka viděna na Filipínách a v roce 1981 v Austrálii a v roce 1986 na pobřeží Španělska.

Kdo však tito tvorové jsou?
Věrohodně vysvětlit existenci mořských bytostí se nepodařilo dodnes. Zvířata to zřejmě nejsou. Tvorové z hlubin oceánů jsou svou inteligencí srovnatelní s lidmi. Podle některých badatelů by mohlo jít o druh Homo sapiens, který se oddělil od suchozemské formy a vrátil se zpět do vody. Mají proto plíce i žábry a mohou žít pod vodou i na souši.
To potvrzuje i případ který se stal v 16. století v Holandsku. Rybáři ulovená dívka se zamilovala do jednoho z nich a zůstala na povrchu. Trochu se naučila mluvit a živila se splétáním sítí.
Ale legendy nám nabízejí i opačné vysvětlení. Jedná se o lidi, kteří zmizeli v moři aby se po nějaké době znovu vynořili s rybím ocasem na svém těle.
V roce 1841 se při bouři v Indickém oceánu utopil námořník z lodi Great King. O dva roky později byl na tom samém místě spatřen svými druhy živý ve vodě opět. To už měl ale šupinatý ocas a vyprávěl, že teď je konečně šťastný ale více ze svého tajemství prozradit nechtěl nebo nemohl.


Je vidět, že právě moře a oceány jsou ještě jedny z nejméně prozkoumaných částí planety a my se jen můžeme domnívat co před námi ukrývají za tajemství.

V různých starých knihách nalézáme zmínky o mořských pannách. Pročítáme-li některé jejích kapitoly, přesvědčíme se, že to nebyli vždycky jen dravci, bazilišci, jednorožci, mořští hadi, kteří bylí příčinami těch nejpodivuhodnějších dobrodružství, nýbrž že to byli často i jíní netvoři, třeba jako slon ohromní mořští raci, pro něž přeštípnutí námořníka bylo maličkostí, podivné ryby s kravskými nebo prasečími hlavami a pak, mořští démoni, lidé.démonů jsou nejproslulejší "mořské panny", o nichž staří námořníci velmi rádi vypravovali různé historky. Z těchto mořských lidských

Byly to půl panny a půl ryby. Ve starých spisech se zachovalo nejen mnoho jejich vyobrazení, ale také četné přednášky, které o nich s největší vážností proslovili staří učenci.

Zdá se, že tyto prastaré "mořské panny" si potrpěly na svůj zevnějšek zrovna tak, jako dnešní ženské. Ani jedna není podobná druhé, ale všechny jsou půvabné a svůdné. Některé stačil dlouhý rybí ocas, řídce posázený velikými šupinami, jiná se chlubila dvěma kratšími ocasy, hustě pokrytými šupinami. Některé měly dokonce jakási křidélka jako andělíčci. Ale už i mezi "mořskými pannami" byly živly výstřední, kterým se rybí ocasy nelíbily, známe obrázek jedné takové mořské modelky, která nasadila na svůj svůdný ženský předek zadeček jakéhosi psa.

Ale nebyly to jen "mořské panny", o nichž staří námořníci vypravovali a v které staří učení profesoři věřili, nýbrž byly to i jiné lidské obludy. Tak třeba roku 602 vojenský velitel byzantského císaře Mauritia, Menas, viděl prý ve vlnách nilského ústí dva "mořské lidi". Takovým "mořským člověkem" byl asi i mohamedánský prorok Oen (Oannes) a nechybí ani tvrzení, že snad právě tento se stal předlohou pro všelijaké fantastické obrazy "mořských Turků", o nichž se zmiňují některé staleté knihy renesanční doby. Také "mořský mnich" je známou figurkou, která dlouho strašila v starých vědeckých knihách.

Mnohé tyto mořské lidské obludy byly i chyceny. Tak je třeba zaznamenáno, že roku 1187 byl chycen u Oxfordu jakýsi "mořský muž", který ale utekl.Roku 1305 byl chycen v Holandsku jiný "mořský muž", který prý měl na: sobě brnění, tomuto se však nepodařilo utéci, nýbrž po třech nedělích bídně zahynul v Dokkumu. Někdy v letech 1400-1405 se prý podařilo holandským mlékařkám chytit kdesi v okolí Haarlemu opravdovou "mořskou pannu". Odvedly ji domů, oblékly ji a naučily ji prý i příst; žila pak několik let, ale neustále musela býti hlídána, protože stále chtěla uniknout do moře. Poslední "mořskou pannu" ulovili prý rybáři asi roku 1819-1820 kdesi u Shetlandských ostrovů, byl to ovšem asi dnešní kapustňák. Vzácný úlovek se podařil kdysi počátkem XV. století v Adriatickém moři. Tam byl tehdy dokonce uloven "mořský čert", obluda s rohatou psí hlavou a dlouhým rybím ocasem.